Když tě někdo ničí, usměj se a dej mu tyčí.

Listopad 2014

Operace?

22. listopadu 2014 v 12:54 | holka jako vy |  Moje kecy
Ahoj,
tam jsem tu zase po dlouhé době a mám bohužel špatné zprávy Zamračený. Nebojte, s blogem to nemé nic společného. Mrkající Vlastně to má spíš co dělat s mým zdravím...už zase... Zamračený
Začalo to jen bolestí v krku a skončilo to ZASE zánětem dutin. Vážně nechápu proč se mi z každého nachlazení vyklube zánět dutin. No řekněte, co je to za život, když se musíte bát každé rýmy, abyste náhodou nemuseli zase brát antibiotika...v mém případě už potřetí za půl roku! A navíc jsem propásla všechno důležité pro můj budoucí přestup na střední- veletrh středních škol, dny otevřených dveří, doučování na gymplu kam chci jít....všechno, místo toho se válím doma v posteli a smrkám jako o život. Plačící No vážně, proč to musím být zrovna já? Všichni ostatní už si dělají podestýlku pro příští studium a já nemůžu dělat nic, to je přece příšerný pocit! A proč mám pořád ty záněty dutin? Těžko říct, ale prý pokud se to nezlepší, tak mi prý hrozí nějaká operace....Co na to říct? Pokud bych se zbavila zánětů, tak jdu do toho!
Taky mi hrozí operace kolene, ale ta je zatím v nedohlednu... No jo, tak mladá a hrozí mi operace kolene. Nic jsem si s ním neudělala, mám to dědičné. Zamračený
Nějaké vyhlídky na lepší časy? Snad. Doufám, že po přijímačkách se to všechno aspoň částečně zlepší, už nebude tak napjatá atmosféra. Ale s těma bláznama, se kterejma chodím do třídy si v tom všem prostě vždycky musíte najít nějaké to místečko pro srandu a optimismus. Smějící se

Vaše Katush (holka jako vy) Usmívající se

Moje první blogerské krůčky

10. listopadu 2014 v 17:32 | holka jako vy |  Články na TT
Moje první blogerské krůčky...
Ani nevím, proč jsem se rozhodla založit si tenhle blog, možná jsem se chtěla ze všeho vypsat, možná jsem chtěla udělat aspoň malý krůček k tomu, aby se o mě dozvěděl svět, možná jsem prostě narazila na Blog.cz a zkusila zmáčknout tlačítko "Založit nový blog". Smějící se Už vážně nevím. Ale čím dál častěji mám pocit, že ta holka, co tu začínala už je někdo trošku jiný...pořád jsem to já a někdy se tohle moje já na chvíli objeví, jindy jsem zase někdo zcela jiný, nejspíš se pořád ještě hledám.. Tenhle blog je pro mě něco jako deníček, všechno, co pro mě kdy bylo důležité tu je od začátku do konce... Můj první článek (páni, musela jsem se kouknout jak se jmenuje, jinak bych si nevzpomněla Překvapený) je o tom jak zažívám každodenní stereotyp, popravdě si nemyslím, že se to do teď nějak výrazně změnilo, ale rozhodně se staly i věci zcela neočekávané za ty roky...zlomila jsem si ruku hned první den na lyžích, rozhádala jsem se se třídou (už tomu tak naštěstí není Usmívající se), rozhádala jsem se s mámou (což se na našem vztahu dost výrazně podepsalo), našla jsem možnou lásku a pak jsem byla nucená jí opustit Zamračený.. Ale byly i krásné chvíle, škola v přírodě, čas strávený s kamarádkami, různé výlety, soutěže v cyklistice a podobně, až mám pocit, že by toho na jeden blog bylo až moc. Smějící se Tenhle blog je pro mě od začátku do konce srdcová záležitost a nikdy, NIKDY ho nesmažu! Vždycky když se chci vrátit k nějaké chvíli, kouknu se na blog a hled jako bych byla zase zpět. Usmívající se Sice už se mu tolik nevěnuju, ale věřte mi, že je pro mě pořád stejně důležitý jako když jsem na něm dělala své první blogerské krůčky...

Vaše Katush (holka jako vy) Usmívající se