16. srpna 2013 v 19:21 | holka jako vy
|
Život.....
Občas mám pocit,že jsem zase jen další z davu lidí,jejichž budoucí vzdělání závisí jednak na milosrdenství učitelek a jednak na tom jak si samým šprtáním ničíme nejlepší roky našeho rádoby svobodného života. Jen další člověk z miliónů,co touží po lásce,přátelství,štěstí a pochopení. Další mravenec v obrovském mraveništi.
Jindy mám zase ten pocit,že vydělám miliony,koupím si vilu s bazénem a nakonec ještě spasím svět,což je samozřejmě blbost,jen takovej ten lechtavej pocit zadostiučinění v břiše,když se vám něco povede,znáte to. Ale doopravdy zrovna na nás svět neleží...nebo možná jo. Jenom to ještě nevíme,ale je jen a jen na nás,abysme to zjistili. Zjistili kdo vlastně jsme a s tím nám nikdo nepomůže. A kolik času na to máme? Celý život. Protože právě tohle je pro mě život,poznávání a stálé překvapování sama sebe. Život je někdy pes a dá nám tolik ran kolik může,někdy nás i srazí na zem,ale my se stejně musíme zase zvednout a ukázat mu,že na to máme. A pokud to nedokážeme sami,od toho tu jsou naši blízcí a to samé taky čekají od nás. Když život vidí,že my se umíme znovu postavit na nohy,můžeme zas na oplátku čekat něco my od něj. Tak hurá do života!

Vaše Katush (holka jako vy)

Pěkný článek :)
Mám na svět podobný názor...
Taky občas sním o všem, co v životě dokážu a co získám...