Tady máte slibovanou 2.část Temného stínu minulosti,hlasujte prosím v anketě níže. 

"Toto místo,takhle internátní škola byl kdyby ústav...ústav pro nemocné. Pro smrtelně nakažené nemocí,která se přenáší vzduchem. Měli tu hrozné podmínky,byli tu mučení všichni bez rozdílu,muži,ženy i děti."zajíkla se. V té chvíli něco vedle nás zavrzalo,až dívka poposkočila a uhnula stranou,přitom tam nic nebylo. Každý den tu jezdil muž s vrzajícím vozíkem na který nakládat už poloshnilé mrtvoly,celé pokryté hnisem z vředů po celém těle a zaschlou krví a říká se...říká se,že někdy je tu ještě slyšet ten vozík,nepříjemné zaskřípění zrovna jako před chvílí a taky,že duchové lidí,kteří tu zemřeli a byli mučeni tu vychází z hromadných hrobů,které jsou pod zemí na dvoře a chodí do škole a dodnes hledají potomky Marvelů,kteří ústav založili."dokončila roztřeseně a rychle odešla. Marvelů? Marvelovi? To mi něco připomínalo,jen jsem si nemohla vzpomenout co. A v tom mi to konečně docvaklo! Marvelovi! Marvelová! Moje matka Carmen Durwoodová se za svobodna jmenovala přece Carmen Marvelová! A říkala,že pochází z města poblíž Sun Bay,což může být klidně i toto město. A něco významného o našich předcích mi říkala,že jen to šlo jedním uchem tak a druhým ven. Mohla jsem snad já být potomek Marvelů,kteří založili bývalý ústav,potomek Marvelů tak prudce nenáviděných místními duchy. Rozběhla jsem se do neznáma,vyběhla do deště a začala kopat. Nevěděla jsem,co jsem hledala,jen jsem kopala rukama,nohama,čímkoliv co bylo po ruce,prostě vším. Na dvoře za školou. A v tom jsem nato narazila,narazila jsem na velkou jámu plnou lidských ostatků. Ale jejich těla tam pořád bylo,jakoby vůbec nezetlela,ale pořád byla v rozkladu,smrděla a vypadala odpudivě,až se mi z toho zvedl žaludek. Za sebou jsem uslyšela pohyb a uviděla temný stín,tak jsem se otočila a za mnou stála nejen za černovláska,kterou jsem viděla předtím,ale i dav lidí se stejně bledou pletí a stejně fialovýma kruhama pod očima jako byli ty její. Ti všichni spustili podivnými,starými,skřípavými hlasy: "Alexandro Marvelová,ty jsi byla naší mučitelkou,naší zkázou a teď budeme zase mi tou tvojí! Ale já nejsem Alexandra Marvelová,to byla moje praprapraprababička,já jsem Christina Durwoodová."snažila jsem se ospravedlnit,ale nějak to nezabíralo,duchové se hrnuli pořád blíž a blíž a já něměla tušení jestli se mi to zdá,ale jako bych cítila jejich mrtvolný dech a rozkládající se pahýly místo rukou. Přímo jsem viděla tmavé tečky na jejich kůži po vředech,které si rozškrábali a které měli i v těle. Jejichž jed se tam rozpustila a doslova rozleptal orgány v jejich těle. Vtom se všichni přítomní proměnili na holé kosti. A teď jsem byla svědícími vředy posypaná já. Začala jsem ječet,křičet a zmítat se v křečích na zemi a taky se děsivě drbat,až mi z vředů vytékal nahnědlý hnis a krev,kůži jsem si rozškrábala do masa a mísili se u mě pocity nesnesitelné bolesti a úlevy. Z posledních sil jsem se zvedla na nohy a začala klopýtat přes pozemek školy ),teď už v naprosté tmě a hrobovém tichu. Jediné co jsem slyšela,když mě duchové obklopily a než jsem na studené,tvrdé zemi naposledy vydechla nepříjemné skřípění a vrzání vozíku,který už si jen pro moje tělo,ve kterém se mezitím rozpustil jen.
Přišla jsem do světa duchů,do světa,kde mě netrápila ani škola,ani rodina a došla věčného klidu. A zřízenci školy prostě ráno na trávníků před školou našli dívku,které vůbec nic nebylo,jen její oči zůstaly vykulené hrůzou a které měla ve tváří napůl šílený výraz. Dívku,jejíž diagnózou nakonec bylo nervové zhroucení,halucinace a vyděšení k smrti,dívku,kterou dostihl temný stín minulosti.
Konec.
Vaše Katush (holka jako vy) 
