Když tě někdo ničí, usměj se a dej mu tyčí.

Internát,část 1.

16. ledna 2013 v 20:54 | holka jako vy |  Povídky na pokráčko
Tak tu pro vás mám po dlouhatánské době další příběh,tentokrát z prostředí internátu a protože jsem dostala nabídku dát ho do školního časáku,nutně potřebuju,aby jste posoudili do komentářů,vytkli chyby (nemyslím gramatické),řekli mi co se vám tam nejvíc líbilo atd,prostě svůj názor a budu ráda i za kritiku,protože se chci poučit,co nemám psát,takže směle do čtení a předem se omluvám za gramatické chyby,protože to píšu rychle a přemýšlím hlavně nad dějem.

1.kapitola

Když jsem odjížděla z domova,jediného místa,kde to znám,pršelo. Nikoho jsem tu neznala,přistěhovali jsme se před pár dny,snad jen Mary Ann,holku od vedle,což je tak trochu cáklá a moc dobře se s ní kecat nedá. A pak tátu. Mám ještě sestru Carmen,ale ta s námi nežije. Žiju jen s tátou,protože se naši rozvedli,když mi byli čtyři roky a Carmen dva. Já žiju s tátou a Carmen s mámou. Občas nás jezdí navštívit,ale jen o svátcích,takže jsou pro mě skoro cizí lidi. A teď jsem se dozvěděla,že se mě chce zbavit i táta. Řekl mi to den předem než mě tam odvezl. Na intr. Moc se se mnou nepatlal a to jsem si vždycky myslela,že mě má radši než máma. Řekl mi prostě jen: "Zejtra odjíždíš do internátní školy,tak se sbal."to je všechno. Opřela jsem se o orosené okno a začala přemýšlet o městě,kde jsme bydleli předtím než jsme se odstěhovali do Sun Bay. Krásné,malé,mírumilovné městečko. Měla jsem tam plno kamarádů: Rose,Amy,Petera,Sisi a mnoho dalších lidí na kterých mi záleželo. Když jsem se dozvěděl,že se budeme stěhovat,byla jsem zdrcená,ale mnohem míň než když jsem jela na to obávané místo: internátní školu v Sunshine Falls. Když jsem i s kufrem vystupovala z auta,táta mě ani neobejmul,řekl jen: "Občas ti zavolám." a odjel. V té chvíli jsem si o něm začala myslet něco daleko horšího než doposud. Jako by se mi vzdálil a o hodně. Pořád lilo jako z konve a moje rusé vlasy byli promáčené,stejně jako moje oblečení. Do hnědých očí se mi draly slzy,ale surově jsem je zadržela. Začínala mi být zima a navíc se na oblohu prodral první blesk,tak jsem se rychle rozeběhla do budovy,která stála přede mnou. Byla stará a oprýskaná a vypadala,že skrývá ne jedno tajemství,tehdy,když jsem se nad tou úvahou jen zasmála,jsem ještě netušila jak blizoučko od pravdy jsem. Zůstala jsem stát před prosklenými vchodovými dveřmi jako solný sloup a bála jsem se vstoupit k čemuž mě stejně nakonec dohnala počínající bouřka.

Stiskla jsem kufr ještě silněji a pořádně se nadechla. Teprve potom jsem se rozhlédla po místnosti do níž jsem vešla. Byla vybavena se tmavém,tvrdém dřevě,nejspíš eben. Ve vitrínách bylo několik pohárů a jiných trofejí,které zřejmě škola získala. Když jsem šla chodbou dál jako by mi kufr těžkl v ruce. Teprve teď jsem si uvědomila,že jsem úplně sama,nikoho tu neznám,ještě nikdy jsem sama nebyla. Začala jsem panikařit,rozběhla jsem se chodbou zpátky a ven do deště. Nevím co jsem si myslela? Že si chytím taxík a pojedu zpátky do Sun Bay? A že mě tam táta přivítá s otevřenou náručí a poví mi,jak se mu po mně stýskalo? To těžko. Navíc na mě v téhle škole čekali. "Ale proč právě tahle škola? Proč musel táta vybrat zrovna tuhle?" nešlo mi do hlavy. "Chtěl mi zavařit,pomstít se za to dostal do péče právě mě nebo co?" Chtělo se mi křičet,nevěděla jsem co přesně mám teď udělat. "Christina Durwoodová?"ozvalo se najednou za mnou. "A-ano"vykoktala jsem a pomalu se otočila. Za mnou stála vysoká, nakrátko ostříhaná černovlasá holka a zlostně si mě měřila. "Už jsi tu měla být dávno!"prskla. "Nebo jsi tu spíš byla,ale zase si odešla,podle těch mokrých stop na koberci,co?"pronesla výsměšně. Všimla jsem si,že má nějaký divný přízvuk,nebude odtud. "Eh,a ty jsi?"zeptala jsem se nejistě,když jsem se po chvíli trochu vzpamatovala z šoku. "Annabelle Caldwelová,ale to tě teď nemusí zajímat,musíš jít za ředitelem nebo chceš hned odjet,nevidím tu totiž žádný odvoz. No,dobře."řekla jsem. Jak jsem něco takového mohla vypustit z pusy,znělo to příšerně neohrabaně a dětsky. "A kudy se tam teda jde?" odvážila jsem se zeptat. "Pojď se mnou." nařídila mi,všimla jsem si,že když jsem kolem ní prošla ještě víc přimhouřila oči a nakrčila nos jako bych smrděla,ale to bylo klidně možné po té příšerné cestě.
Doufám,že se moc a moc líbilo. Mrkající
Vaše Katush (holka jako vy) Usmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám dát do školního časáku?

Určitě!
V žádným případě!

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 17. ledna 2013 v 17:18 | Reagovat

Pro mne by byl internát smrt. :D

2 J@ckie J@ckie | Web | 17. ledna 2013 v 18:55 | Reagovat

ahoj,
nemuzu ty saticky sehnat, a pritom jsou tak nadherny:D:(
heh, ja na necem jako intru jsem a mrda mi tu:(

3 holkajakovy holkajakovy | Web | 17. ledna 2013 v 19:39 | Reagovat

[1]:

[2]:: Jj,naprosto s váma souhlasím,taky bych intr asi nepřežila. :D Ale to naštěstí není z vlastní zkušenosti. xD

4 J@ckie J@ckie | Web | 17. ledna 2013 v 20:00 | Reagovat

Ahoj:)
njn, zatraceny ulozto:D ja tu mam jeste navic uplne zku*venej net, takze ze se mi film stahuje sest hodin, je naprosto "normalni" :DD
a spratelim rada, pokud nevadi, ze moje "sprateleni" probiha tak, ze koukam na clanky a pisu k nim komy, zadny pripitomely "obiham" :PP

5 holkajakovy holkajakovy | Web | 18. ledna 2013 v 15:23 | Reagovat

[4]: Šest hodin? Si děláš p*del to bych nepřežila :DD
Jasně,že mi to neva,takže si tě teda dávám do Sb.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama