Když tě někdo ničí, usměj se a dej mu tyčí.

Moje povídka,10.kapča

20. prosince 2012 v 19:21 | holka jako vy |  Povídky na pokráčko
Tak tady pro vás mám prozatím poslední kapitolu svojí krátké povídky o životě Susan Johnsonové,doufám,že se líbila a ještě víc doufám,že i když teď mám tvůrčí kriti a musela jsem ji pozastavit,někdy bude zase pokráčko. Mrkající
Tahle kapitola má trefný název,protože i moje kámoška má teď mononukleózu (chudák na Vánoce),tahkle kapča je pro ni. Tak si jí užijte i vy ostatní. Smějící se

10.kapitola- Mononukleóza


Táta zase někam odjíždí a bude spát v motelu,takže tu bude nejdřív popozítří. Máma právě teď vykráčela z pokoje v dlouhé sukni a saku s kufrem a oznámila: "Děti musím pracovně odjet do Francie,takže Missy máš to tu na povel a prosím vás nezabijte se mi tady." Každého nás objala a už se hrnula s kufrem ze dveří. "Ale mami,musím k Tefany. A co John,nemůžu je hlídat,já.... Missy budeš to muset přežít,opravdu spěchám. Ale ty si budeš užívat v Paříži a my tady... Nic si nebudu užívat Meliso,budou to samá jednání a potom tradá na první let domů. Ale mami.... Žádné ale Meliso Johnsonová! Řekla jsem,že pohlídáš děti,tak je pohlídáš,ahoj. Susan,Georgi,mějte se pěkně. Ahoj mami."zavřískl George a vrhl se mámě do náruče. "Čau mami."řekla jsem jen otráveně,kdovíjak dlouho s Missy,to bude "zábava". "Kde budeš spát mami? Ále v hotelu,nedělej si starosti Sue." Ušklíbla jsem se při tom oslovení. Za mámou se zaklaply dveře a my jsem osaměli. "Koukejte sekat dobrotu."houkla na nás Missy se zlobným pohledem a odkvačila někam vyšumět.

Missy nás samozřejmě komandovala jako by byla naše nadřízená,ale to už jsem čekala. Máme už je naštěstí zpátky a táta dokonce taky. Teď mě čeká ještě jeden nepříjemný zážitek. Hřbitov. Musíme jít dát čerstvé květiny na hroby babičky a dědečka. Já nesnáším hřbitovy,ostatním z mojí rodiny to nijak zvlášť nevadí,ale já se prostě na hřbitovech necítím dobře. Ale nadá se nic dělat,ulejt se z toho nemůžu,takže se převlékám do černých šatů a dole už čeká zbytek naší povedený famílie.

Na hřbitově jsem se necítila dobře,působí to tam na mě příliš stísněně a divně. Jako by mi ti mrtví dýchali za záda a osahávali mě svýma mrtvolnýma rukama. Fuj! Pořádně jsem se mohla nadechnout,až za zdmi hřbitůvku.

No bezva,chytila jsem mononukleózu. Ne,že bych se s někým líbala nebo tak,ale před školou jsem pila z pítka a sami vidíte jak to dopadlo. Ležím v posteli s hořečkami a knedlíkem v krku,je mi zle a skoro celý den prospím. Navíc všechno co sním jde zase hezky ven. Missy se mi samozřejmě jen posmívá,že si za to můžu sama. kdybych mohla tak na ní tu nemoc přenesu schválně. Všichni mají zakázáno za mnou chodit,takže se u mě v pokoji třikrát za den objeví máma v roušce s jídlem na tácku a zase zmizí a tak jednou za dva dny mi zavolají kamarádky jak mi je,to je vše,jsem úplně odříznutá od okolního světa. Budu muset ten měsíc v karanténě,rekonvalescenci a půl roku diety(!!!) nějak přežít. :-(
No bezvadný,nejen,že mám mononukleózu,ale ještě mě chytla střevní chřipka,víte jak to myslim. Živočišný uhlí fakt není žádná balada.

Doufám,že se líbila. Je vlastně nedopsaná,ale pokráčko,to už fakt nevim,takže to berte s rezervou,vím,že se mi moc nepovedla.
Vaše Katushka (holka jako vy) Usmívající se
P.S. Za případné chyby se omlouvám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 20. prosince 2012 v 21:01 | Reagovat

Na hřbitově je naopak blaze a jestli se bojíš, tak tě tam vezmu sebou a v nejhorším tě ochráním. :D

2 holkajakovy holkajakovy | Web | 20. prosince 2012 v 21:22 | Reagovat

Je to jen povídka :-) Já se hřbitovů nebojím a naštěstí tam ještě za nikým chodit nemusím. Ale nabídka lákavá a ta fotka u Vltavy,fakt povedená. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama