Když tě někdo ničí, usměj se a dej mu tyčí.

Moje povídka,kapitolka 9.

19. listopadu 2012 v 19:38 | holka jako vy |  Povídky na pokráčko
Snad se vám pokráčko mojí povídky bude líbit. Mrkající Snad je vám líbí i nový design,který jsem před chvílí dokončila (hlasujte v anketce níže). Taky vám musím bohužel oznámit,že tuto povídku pozastavuji,protože mám už dlouho tvůrčí krizi a vážně nevím,kdy a jestli vůbec se dočkáte pokračování této povídky. ZamračenýTahle kapitola není vážně nic moc,potom mám ještě jednu v zásobě a bude prozatímní konec.

Tak se dejte do čtení Smějící se:

9.kapitola-Nehoda


Nakonec jsem si to rozmyslela,nepojedu k holkám,ale pojedu se podívat na nedalekou louku. Cválám a nakonec pobízím Liteu do trysku,miluju když se rychle řítíme krásnou přírodou a ovívá nás vítr. Je to tak příjemné. Dorazila jsem na louku. U ohrady je přivázaný malý americký trpaslík jménem Jessie. Patří mé spolužačce Ebony Walterové. Dávám nohu do třmenu třmenu a druhou třehazuji přes Litein šedý hřbet. Noha mi vyklouzla ze třemen a já jsem spadla pěkně na zadek. Přivazuju Liteu k ohraděa a jdu se kouknout kolem dubu. Jsou kolem něj bílé lavičky a lidé v téhlé vesnici,kteří mají koně jsem docela často chodí. Z druhé strany dubu sedí Ebony. "Ebony! Jé ahoj Susan vůbec jsem tě neslyšela."říká Ebony a zakusuje se do toastu. "Viděla jsem Jessie. Nechceš si dát závod k lesu? Proč ne? Jdem."odkládá toast na lavičku a odvazuje Jessie,která nespokojeně vrtí hlavou.

Brzy na to se k nám připojily i Poppy a Elena,další spolužačky. "Nechcete s námi závodit?"nabídla Ebony. "Jasně proč ne."zaradovaly se Poppy s Elenou unisono. "Připravit ke startu! Pozor! TEĎ!"odstartovala závod Elena,která se nakonec rozhodla,že nepojede. Pobídla jsem Liteu a ta vyrazila tryskem kupředu. Už jsem byla daleko před Poppy,teď už to byl jen můj a Ebonyin závod. Koukla jsem se před rameno na Ebony na Jessie a pak za sebe na Poppy,ale ta nás nemohla ohrožovat,protože už byla daleko. V dálce jsem zahlédla malou postavičku,to byla Elena na Annie. Les už byl před námi,stačili by dojet k prvnímu stromu,ale Ebony mě pomalu předháněla. Proletěla kolem nás nějaká vosa či co,mě to nijak nevzrušovalo,ale Litea se lekla a vyhodila zadníma nohama. Já jsem to nečekala a svalila jsem se na zem,jenže mi zůstala noha zaklíněná ve třemi,takže když se Litea pustila tryskem dál po louce,vláčela mě za sebou. To bylo zlé,moc zlé,teď šlo o život. Slyšela jsem křik Ebony jakoby z povzdálí. Najednou jsem vdle sebe uviděla malého šedého poníka a na něm drobnou černovlasou holku. Ebony mě jela zachránit. "Dej mi ruku!"nařídila. "Nedosáhnu na tebe. Ale dosáhneš,jen se víc natáhni. No tak! Nejde to,au." Nakonec mi ruka vklouzla do té její a ona mě zatáhla,takže mi noha vypadla ze třmene a Litea běžela dál k lesu. Celé tělo mě bolelo,měla jsem po oblečení bodláky a ruce poškrábané od trávy a kopřiv a ve vlasech jsem měla zachycený pelyněk. Jinak mi naštěstí nic nebylo. Elena s Poppy už k nám taky dorazili. "Proboha viděli jsme to,bylo to hrozné. To teda jo,už jsem si myslela,že je po tobě Susan. Tý jo Ebony, to bylo skvělí."překřikovali se. "Dík Ebony,bez tebe už by asi fakt bylo po mně."říkám chraplavě. "No není zač Sue."odpovídá trošku zaraženě. "No ten závod už asi nedokončíme co?"říkám už normálně a trochu nejistě usmívám. Ebony se také usměje a vypadá,že se jí pořádně ulevilo. "To asi ne. No myslím,že radši půjdu,tak ahoj holky,uvidíme se ve škole. Jasně měj se a dávej pozor na vosy. Jasně." Mířím k lesu,musím najít Liteu. V lesu je trochu šero,ale projasňuje se to,když se dostávám na mýtinku,kde už se Litea v klidu pase. "No tak,tohle mi nemůžeš dělat,byla to jen vosa."uklidňuju jí a hladím jí po krku jak to má nejradši. "Teď už pojď,musíme k Rikky a Katy." Nasedávám na ní a cvalem se vydávám pryč z louky. V dálce ještě uvidím tři postavičky(Elenu,Ebony a Poppy) jak míří směr vesnice. Později se k nim připojila Eboniina sestra Vanity,byla o rok starší než Susan a než dostala Liteu,vždycky jí záviděla sněhově bílou Destiny se kterou už vyhrála mnoho soutěží. Najednou si vzpomínám,že budeme slavit Georgeův svátek. Měl ho už minulí týden,ale pršelo,tak mamka rozhodla,že nepůjdem do cukrárny,ale oslavíme to příští týden. Naši koupili nějaké zákusky a možná konečně vypijeme to dětské šampaňské,které se válí v ledničce už od Missyiných narozenin. Musím domů,hned. Otáčím Liteu a jedu cvalem domů,moc se mi nechce,ale nechce se mi ani poslouchat máminu přednášku na téma: Na narozeniny a svátky svých sourozenců se musí chodit!
P.S. Omluvte případné chyby,tahle kapitola byla psaná na tabletu. (Wiz a Vampire princess vy víte o čem je řeč Smějící se) S vyplazeným jazykem
P.P.S. A zítra mi držte palce,protože jdu na oční a obávám se,že budu muset začít nosit brýle (nebo spíš kontaktní čočky) na dálku. Plačící
Vaše Katushka (holka jako vy) Usmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 *bebe *bebe | 19. listopadu 2012 v 19:41 | Reagovat

Hezká,ale nejvíc se mi líbí kapitola,jak jsou na letišti,ta je super. :D

2 holkajakovy holkajakovy | Web | 19. listopadu 2012 v 19:43 | Reagovat

Taky se omlouvám,že jsem neudělala odstavce,ale neměla jsem moc času a teď už se mi to předělávat nechce. :-P

[1]: Já vím,ta na letišti byla psaná o prázdninách to je vždycky větší inspirace a navíc jsem ještě neměla tvůrčí krizi.

3 pavel pavel | E-mail | Web | 20. listopadu 2012 v 20:30 | Reagovat

Brýle jsou naopak hezkej módní doplněk. :)

4 holkajakovy holkajakovy | Web | 21. listopadu 2012 v 15:42 | Reagovat

[3]: No jo u některejch,kdybys mě viděl s brejlema,hned bys změnil názor. :D

5 Wiz Wiz | Web | 21. listopadu 2012 v 15:42 | Reagovat

Vím naprosto přesně o čem je řeč;)

6 holkajakovy holkajakovy | Web | 21. listopadu 2012 v 17:39 | Reagovat

[5]: ;-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama