Když tě někdo ničí, usměj se a dej mu tyčí.

Moje povídka,6.kapča

4. srpna 2012 v 15:59 | holka jako vy |  Povídky na pokráčko
Vím,že mě chcete asi zabít,že jsem tak dlouho nepsala pokráčko,ale teprve dneska jsem dostala ten správný nápad. Takže tady je další kapča k mojí povídce,předem se omlouvám za chyby,protože jsem to psala na rychlo a přeju krásné počteníčko...Usmívající se

6.kapitola-Letiště

Ležím na posteli a koukám do blba. V tom okamžiku do mého pokoje vtrhne Missy. "Naval moje tričko a mrskni sebou!"ukazuje na bílé tričko,která mám zrovna na sobě. "Ale to je moje. Ne,to teda není,tak pohni zadkem,nebo ho z tebe servu!"ječí na mě. "Meliso,plav do svého pokoje a ty Susan si sundej sestřino tričko,okamžitě!"nařizuje máma s košem plným špinavého oblečení v ruce. Rezignovaně si sundávám tričko,které(jak musím přiznat) jsem opravdu sebrala Missy. Ta se tváří vítězoslavně a já se zmůžu jen na vypláznutý jazyk,což jí rozveselí ještě víc.

"Susan pojď na večeři."ozve se zezdola asi tak v sedm večer. "Nemám hlad! Musíš přece jíst,tak dělej!" Scházím po schodech,v jídelně je nějaký rozruch. Moc se mi tam nechce,ale přece jen si sedám ke stolu a nepřítomně koukám jak se Missy hádá s Georgem o špinavou vidličku. "Naposledy ti říkám,že to je moje!"ječí Missy a George jí to oplácí stejným ječákem: "Ale maminka řekla,že si jí můžu vzít!"vříská svým dětským hláskem. No jo,co říct,naše obvyklé hádky,bez těch by jsme se neobešli. "Zlato můžeš je uklidnit?"říká máma novinám za kterými je schovaný táta. "Děti,uklidněte se."říká,ale doopravdy ani není o co se vlastně zase hádáme. Máma jen pohoršeně zavrtí hlavou a zapíská. "Skoro mi praskli ušní bubínky mami!"protestuje Missy. Tak okamžitě přestaňte,sedněte si ke stolu a jezte než si rozmyslím,jestli vám vůbec něco dám! Hádat se kvůli vidličce! Tak si vezmi jinou Missy,je ti přece patnáct,tak přežiješ jeden den bez svojí vidličky ne?"teď už je máma opravdu naštvaná. Missy jen kouká s otevřenou pusou na mámu,že se musím pousmát. "Čemu se tlemíš?"oboří se na mě. "Čemu asi,tobě,konečně ti někdo zavřel pusu,to se ještě nestalo."teď už se směju čím dál víc. "Ještě si to s tebou vyřídím."zavrčí Missy pod máminým zlým pohledem,který potom směřuje i na mě. Od té doby večeře proběhne v klidu.

Po útrpném měsíci domácího vězení,plném hádek mezi mnou,Missy a Georgem,konečně nastaly ty očekávané podzimní prázdniny,kdy nám rodiče oznámili,že tyhle časy strávíme u moře v Turecku,na což Missy reagovala pronikavým křikem a úprkem do svého pokoje si sbalit(aby náhodou nezapomněla lak na nehty). Takže po mém nanáviděném balení jsme konečně dorazili za notnou hromadou kufrů na letiště. Když jsme se šli konečně odbavit,máma udělala scénu s tím,že její příruční zavazadlo má určitě víc jak pět kilo(mělo 2 kila ☻). Co se týče letištní kontroly,tak tam se zase projevil George,který se rozbrečel,když musel na pás odložit svého plyšového medvídka,kterého třímal celou tu úpornou cestu po letišti a já jsem taky trochu přispěla k chaosu,když jsem si vzpomněla,že honem rychle musím na záchod a před Missy jsem předstírala,že je mi jen špatně z jejího srdceryvného loučení s Johnem(líbaní,líbání a zase líbání). Když jsme měli konečně nastoupit do letadla,vzpomněla jsem si,že se Missy v letadle dělá špatně,takže jsem se neubránila úsměvu,kterého si Missy všimla a zřejmě si domyslela proč se směju,protože na mě udělala sprosté gesto,oplatila jsem jí stejnou mincí,ale na neštěstí si toho všiml George a protože po nás rád opakuje,dělal to na každého koho potkat,čímž si moc popularity neudělal a nám přidal mámino úmorné kázání na téma "Na veřejnosti ani nikde jinde se nedělají vulgární gesta a už vůbec ne před mladším bratrem." Když jsme na to s Missy reagovali úplně stejným šklebem,ani mamka si už nezachovala vážnou tvář.

Konečně jsme nastoupili do letadla a když Missy reagovala na turbulence,které nás zastihli zezelenáním a následným sprintem na záchod,musela jsem se škodolibě usmát,jak jinak. Nakonec jsme do sebe nasoukali ten letadlový blaf,kterému říkají oběd a já se rozhodla poslouchat mp3,což taťka komentoval svým obvyklým: "Jak můžete ten řev co si říká Katy Perry poslouchat?" No prostě tomu nerozumí,co mám říkat. "Prosím připoutejte se,budeme přistávat."ozvalo se celým letadlem. Když jsem se konečně vyštrachali ven na Turecké letiště a čekali až nám přijedou kufry a na Missy,která na záchodě vrhla šavli,takže se teď umývala,George ke spokojenosti všech konečně usnul v mámině náručí. Teď když měl v pazourkách toho svého méďu a pusu měl upatlanou od bonbonů,kterých spořádal v letadle asi pět byl moc roztomilý,ale všichni víme,že umí klamat tělem. Nakonec jsme se přece jen opět schovaní za hromadou kufrů vydali k autobusu,který nás má přepravit k hotelu.
Vaše Kačka(holka jako vy)Smějící se
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kdo jste navštívili tenhle blog klikněte pls.

Klik

Komentáře

1 zuzi99 zuzi99 | Web | 5. srpna 2012 v 11:23 | Reagovat

To byla dobrá kapitola. :D

2 Kačka Kačka | Web | 7. srpna 2012 v 20:26 | Reagovat

[1]: Díky ségra xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama