Je takové ospalé nedělní odpoledne. Všude je dusno a ani ptáci nezpívají. Chvíli jsem na balkoně pozorovala paní se psem,ale ta pak zašla do našeho vchodu i když nemám ani šajna kdo to je. Je horko a dusno, skoro jako u moře,akorát s tím rozdílem,že jsme zavření v bytě a nemůžeme do vody. Přivítala bych pořádnou bouřku i když tak možná bude večer podle toho dusna. Citím se taková malátná a unavená a když se moc nesousředím začne mi padat hlava i ve stoje. Je to....nevím jak bych to vyjádřila......divné. Skoro jako by na nás působil nějaký uspávací plyn(i když je to nemožné). Venku skoro nikdo není,vlastně vůbec nikdo,není tam ani noha. Paní se psem líně seděla na lavičce a pes místo obvyklého pobíhání jen ležel vedle ní a měl vystrčený jazyk,zjevně mu bylo taky horko. Ale doma je to ještě horší,když si zvyknete na čerstvný vzduch na balkoně,tak doma je na zalknutí. Už se těším k tomu moři,ale musím ještě vydržet nekonečně dlouhé tři dny a pak se toho moře taky nedočkám protože buď shniju nudou a nebo se uvařím v tom horku.
Ale nejsem sama,všichni obyvatelé naší domácnosti leží a čtou si nebo jenom sedí a koukají do neznáma. Jen moje mladší sestřička je čilá.
Ale nejsem sama,všichni obyvatelé naší domácnosti leží a čtou si nebo jenom sedí a koukají do neznáma. Jen moje mladší sestřička je čilá.
