Když tě někdo ničí, usměj se a dej mu tyčí.

Co teď bude?

24. března 2015 v 19:32 | holka jako vy |  Články na TT
Co bude dál s blogem? Upřímně? Nevím. A co bude se mnou? To už teprve ne. Ale kdo jo? Od toho život je, abychom zjistili, co bude dál. A já to jdu zjistit, jdu to zjistit právě teď....

Vaše Katush (holka jako vy) Usmívající se
 

Pohled z okna

6. ledna 2015 v 12:45 | holka jako vy |  Články na TT
Důvodů k pohledu z okna může být spousta- chceme zjistit jaké je počasí, nudíme se, chceme si chvíli odpočinout.... A co tam vidíme? Domy, přírodu, lidi.... Nikdy se nepozastavíme nad tím, jak je ten strom asi starý nebo kdy postavili tamten dům, ale často přemýšlíme nad pro nás tajmenými osobami, které nám přechází pod okny. Přemýšlíme nad jejich životy. Co je asi přivedlo až sem? S kým zrovna telefonují? Kam jdou? Proč náš tyto tajemné osoby tak zajímají, když ve skutečnosti ani tak tajemné nejsou? Myslím, že je to tím, že rádi přemýšlíme nad jejich životy a tím na chvíli zapomeneme na ten náš. Představíme si, jaké by to asi bylo být jimi a co se s nimi dál v životě stane. Náhle si uvědomíme, že tím, že zajdou za roh a my už je nikdy neuvidíme jejich život nekončí, že pokračují dál. Pro nás jsou to tajemné osoby a my máme přece tak rádi tajemství a záhady.

Vaše Katush (holka jako vy) Usmívající se

Jako ze zimní pohádky...

27. prosince 2014 v 15:28 | holka jako vy |  Moje foto
Ahoj,
tam jsem se rozhodla vám se zase dát nějaký to zimní foto, které jsem nafotila u nás před barákem. Mrkající



Vaše Katush (holka jako vy) Usmívající se
 


Vánoce

24. prosince 2014 v 17:59 | holka jako vy |  Moje kecy
Ahoj všichni,
takže jsme se všichni dočkali a je ten velký, všemi dětmi nedočkavě očekávaný Štědrý den. Usmívající se
I když mi Vánoce přijdou rok od roku horší, teď když už jsem starší a tolik se netěším na dárky a čas strávený s rodinou je pro mě čím dál tím těžší přetrpět, některé roky obzvlášť, koledy mi už přijdou vlezlé a vůbec jsou celé naše Vánoce hrozně komerční, i přes to všechno Vám, moji milí čtenáři, přeju Veselé Vánoce a vše nejlepší v Novém roce!! Mrkající A kdo to cítíte stejně jako já, tak Vám přeju, užijte si klid a pohodu, když už ne u rodinného krbu, tak aspoň někde, kde je Vám fajn. A bohatého Ježíška.. Mrkající

Vaše Katush (holka jako vy) Usmívající se

Samomluva už je skoro normální

17. prosince 2014 v 14:33 | holka jako vy |  Články na TT
Když se řekne slovo samomluva, polovina lidí si vybaví nějakého blázna nebo podivína z metra, ale nemusí tomu být vždy tak. Myslím, že v poslední době už je samomluva skoro normální. Lidé, co žijou sami nebo děti bez sourozenců si často něco prohodí sami pro sebe, takzvaně "přemýšlejí nahlas" nebo si povídají se svými zemřelými příbuznými. Děti si často vymýšlejí imaginární kamarády nebo se "baví" se svými hračkami. Dokonce vím i o případu, kdy dotyčný "telefonoval" sám se sebou (i když to už asi moc normální není). Smějící se Tady v Praze žije tolik lidí a stejně se většina cítí osamoceně. Takže mi netvrďte, že jste se nikdy nenachytali jak si povídáte sami pro sebe. Mrkající Kdybych to tvrdila já, tak bych lhala. Smějící se

Vaše Katush (holka jako vy) Usmívající se

Operace?

22. listopadu 2014 v 12:54 | holka jako vy |  Moje kecy
Ahoj,
tam jsem tu zase po dlouhé době a mám bohužel špatné zprávy Zamračený. Nebojte, s blogem to nemé nic společného. Mrkající Vlastně to má spíš co dělat s mým zdravím...už zase... Zamračený
Začalo to jen bolestí v krku a skončilo to ZASE zánětem dutin. Vážně nechápu proč se mi z každého nachlazení vyklube zánět dutin. No řekněte, co je to za život, když se musíte bát každé rýmy, abyste náhodou nemuseli zase brát antibiotika...v mém případě už potřetí za půl roku! A navíc jsem propásla všechno důležité pro můj budoucí přestup na střední- veletrh středních škol, dny otevřených dveří, doučování na gymplu kam chci jít....všechno, místo toho se válím doma v posteli a smrkám jako o život. Plačící No vážně, proč to musím být zrovna já? Všichni ostatní už si dělají podestýlku pro příští studium a já nemůžu dělat nic, to je přece příšerný pocit! A proč mám pořád ty záněty dutin? Těžko říct, ale prý pokud se to nezlepší, tak mi prý hrozí nějaká operace....Co na to říct? Pokud bych se zbavila zánětů, tak jdu do toho!
Taky mi hrozí operace kolene, ale ta je zatím v nedohlednu... No jo, tak mladá a hrozí mi operace kolene. Nic jsem si s ním neudělala, mám to dědičné. Zamračený
Nějaké vyhlídky na lepší časy? Snad. Doufám, že po přijímačkách se to všechno aspoň částečně zlepší, už nebude tak napjatá atmosféra. Ale s těma bláznama, se kterejma chodím do třídy si v tom všem prostě vždycky musíte najít nějaké to místečko pro srandu a optimismus. Smějící se

Vaše Katush (holka jako vy) Usmívající se

Moje první blogerské krůčky

10. listopadu 2014 v 17:32 | holka jako vy |  Články na TT
Moje první blogerské krůčky...
Ani nevím, proč jsem se rozhodla založit si tenhle blog, možná jsem se chtěla ze všeho vypsat, možná jsem chtěla udělat aspoň malý krůček k tomu, aby se o mě dozvěděl svět, možná jsem prostě narazila na Blog.cz a zkusila zmáčknout tlačítko "Založit nový blog". Smějící se Už vážně nevím. Ale čím dál častěji mám pocit, že ta holka, co tu začínala už je někdo trošku jiný...pořád jsem to já a někdy se tohle moje já na chvíli objeví, jindy jsem zase někdo zcela jiný, nejspíš se pořád ještě hledám.. Tenhle blog je pro mě něco jako deníček, všechno, co pro mě kdy bylo důležité tu je od začátku do konce... Můj první článek (páni, musela jsem se kouknout jak se jmenuje, jinak bych si nevzpomněla Překvapený) je o tom jak zažívám každodenní stereotyp, popravdě si nemyslím, že se to do teď nějak výrazně změnilo, ale rozhodně se staly i věci zcela neočekávané za ty roky...zlomila jsem si ruku hned první den na lyžích, rozhádala jsem se se třídou (už tomu tak naštěstí není Usmívající se), rozhádala jsem se s mámou (což se na našem vztahu dost výrazně podepsalo), našla jsem možnou lásku a pak jsem byla nucená jí opustit Zamračený.. Ale byly i krásné chvíle, škola v přírodě, čas strávený s kamarádkami, různé výlety, soutěže v cyklistice a podobně, až mám pocit, že by toho na jeden blog bylo až moc. Smějící se Tenhle blog je pro mě od začátku do konce srdcová záležitost a nikdy, NIKDY ho nesmažu! Vždycky když se chci vrátit k nějaké chvíli, kouknu se na blog a hled jako bych byla zase zpět. Usmívající se Sice už se mu tolik nevěnuju, ale věřte mi, že je pro mě pořád stejně důležitý jako když jsem na něm dělala své první blogerské krůčky...

Vaše Katush (holka jako vy) Usmívající se

Andělští ďáblové

24. října 2014 v 16:30 | holka jako vy |  Články na TT
Ahoj,
moc se omlouvám za to, že teď na blog tak nějak kašlu. Vím, že to tu už bylo hodněkrát, ale teď je ta krize vážná. Hned ze dvou důvodů: 1) přes týden se třeba vůbec nedostanu na počítač, protože nemám čas a 2) nemám inspiraci na psaní a když se to tak vezme, tak už ani chuť. Jednou za měsíc jsem tu vypotila pár článků, ale vnitřně jsem s nimi nebyla spokojená a proto jsem se rozhodla, že budu psát pouze, když se mi bude opravdu chtít a budu mít na to náladu jako třeba teď a nesejde na tom, kolikrát do měsíce se to stane (třeba se to nestane vůbec Zamračený) a na tom, kolik komentářů tu budu mít, i kdyby neměl být žádný. Je to můj blog a já na něj nechci mít špatné vzpomínky, to proto tato opatření. Prosím, snažte se mě nějak pochopit....
A teď k článku:
Andělští ďáblové...možná si řeknete, že to jsou nějaké mýtické bytosti o kom se Vám tu teď chystám povídat, ale není tomu tak. Vlastně jsou to někteří úplně obyčejní lidé kolem nás. Jsem si jistá, že i ve vašem okolí se někdo takový vyskytuje i když to třeba nevíte. Jsou to lidé, kteří se tváří mile a roztomile a hrajou si na naše kamarády, ale doopravdy jsou to hadi, kteří se nás snaží uštknout. Jakmile zmizíte z jejich dohledu, sundají si tu masku vlídnosti a začnou nás pomlouvat kde se dá. A nebo horší případ: když o nich víte, ale nikdo jiný ne. Ano, jsou to někdy i případy šikany ve školách. Například ve třídě je člověk, kterého všichni milují, je hezký, oblíbený a na všechny milý....,ale zdání klame, lidičky, zdání klame. Jen vy víte, co je to za hulváta a že když se nikdo nedívá, tak vám nadává, podkopává nohy a nebo jinak podrývá vaše sebevědomí. Jenže jak o tom přesvědčit ostatní, když ho každý tak zbožňuje, že?
Proto se snažím být ke všem upřímná a nikoho za jeho zády nepomlouvat, nechci se stát andělským ďáblem. Myslím si, že zvlášť u mě by asi nikdo nečekal, kdybych někoho šikanovala nebo tak, ale k tomu bych se nikdy nikdy nesnížila! Bohužel, ale někteří lidé zastávají jiný názor, tak jim říkejme jejich pravým jménem, totiž andělští ďáblové...

Vaše Katush (holka jako vy) Usmívající se

Má smysl plánovat?

12. října 2014 v 18:53 | holka jako vy |  Články na TT
Otázka zní: Má smysl něco plánovat? Myslím si, že ne, že by se všechno mělo nechat plynout tak, jak je to předurčené. Věčným plánováním si všechno akorát zprotivíte a bude vás to pak ještě víc mrzet, když to třeba nevyjde. Některé důležité věci by se samozřejmě plánovat měly, ale nic se nesmí přehánět, nikdo nemá naplánovaný celý svůj život do puntíku, tak proč vy byste měli? Vším tím plánováním se akorát okradete o překvapení a někdy možná i o zděšení, ale i to k životu neodmyslitelně patří. Samozřejmě netvrdím, že se nemá plánovat odjezd na dovolenou nebo důležitý pohovor a podobně. Ale nemusíte si přece plánovat přesný rozbvh na každý den, nechte se překvapit. Vdyť nejlepší zážitky a vzpomínky většinou vznikají z okamžiků, které jste ani trochu neplánovali. Mrkající

Vaše Katush (holka jako vy) Usmívající se

Učíme se žít...

25. září 2014 v 14:43 | holka jako vy |  Články na TT
Ahoj,
všichni kdo už jste někdy byli na mém blogu, tak už jistě víte (a ti, kdo jste tu poprvé se brzy dozvíte), že si moc nepotrpím na hluboká, dvou a více stránková zamyšlení, takže si ušetřeme komentáře typu: " Škoda, že to nebylo delší." a podobně. Nemyslím to zle, ale věřte mi, že dlouhé zamyšlení ode mě číst nechcete, protože bych brzo začala plácat nesmysly. Smějící se
Ale teď už k věci:
Stále se všichni učíme žít. Ale to nejen malí a mladí lidé, ale i ti starší. My se totiž učíme žít neustále, po celý náš život, ať už chceme nebo ne, tomu se nevyhneme. Každé rozhodnutí v našem životě má určitou váhu a učí nás, popřípadě jak to příště udělat správně. Protože se učíme žít nejen ze správných rozhodnutí, ale i z našich chyb, ze kterých se pokud možno poučíme, protože věřte mi, nic se tu neděje náhodou, vždyť náš život bez našich chyb, by přece už byl jiný život. Někdy má každý z nás chuť to už konečně vzdát nebo začít odznova s čistým štítem, ale zamyslete se. Vážně to chcete? Protože tyhle koroky, ať už jsou sebe horší, vás posunou v životě zase o metr dál a může zase přijít lepší období. A kdo ví? Třeba nám vážně jedny zavřené dveře otevřou dvoje nové... Vždyť celé je to přece o tom...naučit se žít... Mrkající

Vaše Katush (holka jako vy) Usmívající se

Kam dál